Jak do skoly bez uceni

Příslovce

PLK pražský lingvistický kruh - skupina jazykovědců - strukturalistů (Mathersius, Jakobson, Trubeckoj ...) - působících v 30. letech 20. stol. v Praze
ablaut střídání vokálů v různých tvarech téhož slovního základu. [vézt-vozit, otočit-otáčet]
abreviace zkracování
adjektiva přídavná jména
adverbia příslovce
adverbiale (loci/temporis/modi) příslovečné určení (m/č/z)
afázie ztráta schopnosti produkovat nebo vnímat řeč
afix předpony (prefix), přípony (sufix)
alofon realizace fonému, foném, realizovaný prostřednictvím hlásky
alomorf poziční varianta morfu
alternace obměna hlásek uvnitř slova
alternace změny střídání hlásek
antonyma slova opačného významu (opozita)
aplikovaná (užitá) lingvistika např. matematická lingvistika, aplikace v oblasti automatizace (komunikace člověka a stroje)
apoziopeze neukončená výpověď (...)
asimilace spodoba znělosti (sbírat [zbírat], sbor [zbor])
atribut verbální doplněk
atribut přívlastek
bilingvismus schopnost užívat dva jazyky, popř. více jazyků; případně jazyková dvojjazyčnost, tj. dokonalé užívání dvou jazyků, zpravidla mateřského jazyka a jazyka cizího, takže cizí jazyk může za určitých okolností rovnocenně nahradit jazyk mateřský
derivace odvozování
diftongizace změna jednoduché hlásky na dvojhlásku (moudrý - múdrý)
elize vypouštění hlásek, např. [kostka-koska, vždycky-dicki]
epenteze vložení hlásky na kterémkoli jiném místě slova [sedm-sedum, osm-sum]
epenteze vsouvání hlásky doprostřed slova - výslovnost (sedm - sedum)
femininum rod ženský
fonetika nauka o činnosti mluvních orgánů při řeči (o způsobech tvoření hlásek a jejich seskupování, obměnách - o artikulaci = článkování, o charakteru výsledného zvuku, o jeho sluchovém hodnocení
foném základní zvuková jednotka jazyka, která plní distinktivní (rozlišovací) funkci (dokáže rozlišit význam slov - např. pes x les x ves)
frazeologismy ustálená spojení, rčení
haplologie vypouštění stejně znějících slabik (mineralogie)
hiát šev mezi dvěma samohláskami, na tomto švu se někdy vkládají tzv. hiátové souhlásky [médium-médijum, filozofie-filozofije]
homonyma slova stejné grafické podoby s různým lex. významem (klika)
hyperonyma slova nadřazená
hyponyma slova podřazená
imperativ způsob rozkazovací
indikativ způsob oznamovací
interjekce citoslovce
kalambur kalambur je sousloví či věta, která má několik významů, které se buď neliší ve výslovnosti, nebo se liší přízvukem a rytmem vyslovení
kalk doslovný překlad (lingvistika = jazykověda)
komparace stupňování
komparativ 2. stupeň
kompetence neomezená možnost mluvčího vytvářet nové věty příslušného jazyka (viz. Generativní a transformační mluvnice, Noam Chomsky)
kompozice skládání
kondicionál způsob podmiňovací
konjunkce spojky
kontrakce stahování (in dem - im)
konzonant souhláska
lexikografie nauka o sestavování slovníků, lexikonů
lexikologie nauka o slovní zásobě
lexém slovní tvar, který má význam, tvaroslovný základ
lingvodidaktika nauka o metodách jazykového vyučování aj.
maskulinum rod mužský
metateze přeskupení hlásek nebo celých slabik, např. metateze likvid v praslovanštině (melko-mléko). V současné češtině : [celer-cerel, lžička-žlička]
monoftongizace změna dvojhlásky na hlásku jednoduchou (potěšenie - potěšení)
morf nejmenší útvar realizovaný v textu, mající ustálenou formu i význam, nese gramatický význam / žena-y. píš-u
morfologie tvarosloví
morfém morfy, sloužící k vyjadřování jednoho druhu významu
morfém, morf základní morfologické jednotky s významem
nazalizace změna, při níž nosový konsonant způsobuje, že se sousední hláska, nejčastěji vokál, stává také nosovou, např. vlivem nedbalé výslovnosti (například [menší])
neutrum rod střední
nucleus jádro (např. slabiky)
nulový morf potenciálně obsaditelná pozice ve slově. Např. ve slově žen můžeme označit nulový morf žen-0 (lze doplnit další koncovky- žen-a, žen-y...).
numeralia číslovky
národní jazyk strukturalizován, spisovná čeština / hovorová češtiny / dialekt/ interdialekt / slang / argot
objekt předmět
ortoepie správná výslovnost
ortofonie kodifikace ortoepie = závazná pravidla spisovného znění češtiny
ortografie pravopis
palatalizace souhlásek změna, při které se artikulace konsonantů modifikuje v sousedství předních vokálů, a to tak, že se při intenzivnějším sevření mluvidel místo artikulace rozšiřuje směrem k tvrdému patru, vytváří se tzv. sekundární artikulace. V synchronní češtině se užívá pojmu palatalizace pro změnu velár na sykavky [ruka-ruce-ručka]
palatalizace změkčování (rod - rodina)
palindromy slovní spojení, která se stejně čtou zepředu i zezadu.
paronyma podobně zní, různý význam (historický / hysterický)
partikule částice
performace souhrn skutečných konkrétních jazykových projevů mluvčího
plurál číslo množné
polysémní jednotka jazyk
pozitiv 1. stupeň
predikativa jejich jádrem jsou adverbia zakončená na -o. Dále k nim řadíme příslovečné spřežky (zapotřebí, načase, nanic, zatěžko), ustrnulé substantivní tvary (zima, tma, škoda, hanba, radost) a některé další výrazy (veta, fuk)
predikát přísudek
prepozice předložky
pronomina zájmena
propria vlastní jména
proteze předsouvání hlásky (okno - vokno)
proteze přisouvání hlásky na začátek slova před samohlásku [okno-vokno]
psycholingvistika nauka o vztazích jazyka a psychických procesů)
redukce samohlásek v češtině v nespisovné vrstvě jazyka, produkt nedbalé výslovnosti [materiál-matriál]
redukce zánik jistých hlásek (dbnbsb)
reflexivum zvratné sloveso
segmentace členění
singularia tantum slova ve tvaru jednotného čísla, vyjadřujují i číslo množné (abstraktní, látková, hromadná, propria, ...)
singulár číslo jednotné
sluchové pole rozsah zvuku slyšitelný lidským uchem (intenzita vs. frekvence 20Hz-20kHz)
sociolingvistika nauka o vztazích jazyka a společnosti v historii i současnosti
sonorizace změna neznělé hlásky na znělou
subjekt podmět
substantiva podstatná jména
substituce metoda nahrazení - např. vedlejší věty nahradíme větnými členy
superlativ 3. stupeň
synonyma slova podobného nebo stejného (syntax=skladba)
syntax skladba, nauka o stavbě vět a souvětí
sémantika nauka o významu slov
transformace převod něčeho v něco (např. transformace věty)
verba (verbum)
slovesa (sloveso)
verbum finitum určitý slovesný tvar
vokál samohláska