Jak do skoly bez uceni

Nahosemenné Rostliny

7.1.2009 21:00 | g0esh4cks |

Mají nedokonalou ochranu vajíček, která vyrůstají volně na plodolistech. Tato vajíčka dozrávají v semena. K opylení dochází přenosem pylu přímo na nahé vajíčko. Samčí a samičí výtrusné listy tvoří oddělené samčí a samičí šišticovité soubory. K opylení dochází větrem.




Třída: Jehličnany




Jehličnany zahrnují většinou stálezelené dřeviny stromovitého, méně často i keřovitého vzrůstu s jehlicovitými nebo šupinovitými listy. Stavbou listů jsou jehličnany přizpůsobeny ke snížení ztrát vody výparem. V listech, kůře i ve dřevě bývají většinou vyvinuty pryskyřičné kanálky. Tyčinky, stejně jako plodolisty neboli semenné šupiny jsou uspořádány v oddělených jednopohlavných šišticích. Ploché semenné šupiny nesou obvykle dvě vajíčka. Opylování jehličnanů zajišťuje vítr.




Pylová zrna při opylení dopadají na kapku tekutiny, vytvářenou na otvoru vajíčka v době jeho zralosti. Vysycháním tekutiny jsou vtahována do vajíčka, kde klíčí v pylovou láčku. Ta proniká k zárodečníkům vajíčka a uvolňuje dvě neobrvené spermatické buňky, nichž jedna nakonec splývá s vaječnou buňkou a tím vzniká základ embrya. Oplozená vajíčka dozrávají v semena, volně ležící na plodolistu. Semena bývají zpravidla křídlatá a jsou rozšiřována větrem, vzácně se na jejich rozšiřování podílejí i živočichové (např. u Jalovce). Samičí šištice dozrávají v šišky, které často dřevnatějí. Zejména jejich tvar a velikost jsou významnými určovacími znaky. V době zralosti se semenné šupiny šištic víceméně rozevírají, semena se uvolní a celé šišky opadávají (např. Borovice). U některých rodů (např. Jedle) se šišky rozpadávají na stromě, kde zůstává zdřevnatělé vřeteno.




Mezi jehličnany patří vymřelá skupina kordaitů (nazvaná podle našeho paleobotanika A. J. Cordy). Byly to prvohorní dřeviny stromovitého vzrůstu, s hustou korunou a jednoduchými kopinatými listy, které se podílely na vzniku černého uhlí.




V současnosti kryjí porosty jehličnatých dřevin přibližně 1/3 plochy všech lesů.




Přehled nejdůležitějších zástupců





Smrk obecný

je náš nejrozšířenější jehličnan. Samičí šištice dozrávají v nerozpadavé válcovité šišky. Smrk je u nás původní jen v horských polohách, v nižších nadmořských výškách byly zejména v minulosti nevhodně vysazovány smrkové monokultury.



Jedle bělokorá

má ploché, na konci vykrojené jehlice. Charakteristickým znakem jsou vzpřímené rozpadavé šišky. Tvoří ustupující příměs hlavně horských smíšených lesů (jedlobučiny), vzácněji se vyskytuje i v nižších polohách.



Borovice lesní

Jehlice jsou u ní uspořádány po dvou na zkrácených větévkách. U nás je tato dřevina původní na chudých půdách a často extrémních stanovištích, druhotně jsou vysazovány borové monokultury. Nad horní hranicí lesa roste domácí Borovice kleč, která je keřového vzrůstu.



Modřín opadavý

Je výrazně světlomilná, rychle rostoucí dřevina s každoročně opadavými měkkými jehlicemi.




Jalovec obecný

Je keř či nízký strom s pichlavými jehlicemi, rostoucí hlavně na pastvinách a na okrajích světlých lesů. Tmavě modré dužnaté šištice se používají jako koření a k aromatizování alkoholických destilátů (např. borovičky). Jalovec u nás patří mezi chráněné druhy.




Tis červený

Je pro něj typická nepřítomnost pryskyřičných kanálků. Dnes se tato dřevina vyskytuje na původních stanovištích v suťových lesích jen vzácně. Hojně je však Tis pěstován v parcích (je jedovatý!). Semena, obalená dužnatým červeným míškem, rozšiřují ptáci pomocí trusu. Největší evropské naleziště Tisu se nachází v Harmanecké dolině na středním Slovensku.




Z cizích zástupců, které byly ze Severní Ameriky do našich lesů zavedeny, se nejčastěji pěstují Borovice vejmutovka a Smrk pichlavý. Z oblasti Středomoří pochází Borovice černá, vysazovaná zejména na suchých vápencových půdách. Má dlouhé tuhé jehlice a semenné šupiny naspodu černé.