Jak do skoly bez uceni

Řím

7.1.2009 20:58 | g0esh4cks | 
Váleční sloni




Obávaní váleční sloni se stali pro kartáginskou armádu přísloveční. Obvykle byli zasazováni v rozhodující fázi boje, aby rozráželi nepřátelské linie - u soupeřů, kteří je neznali, vyvolávali paniku a jejich nezvyklý pach plašil koně; mnohdy tak zahnali celou jízdu na útěk. Jejich výstroj doplňovaly ostnaté puklice, kovové hroty, střelecké věže pro tři nebo čtyři lučištníky. Jejich vodiči, nazývaní podle tradice "Indy", je pobízeli ostrými bodci, jimiž zvyšovali jejich zuřivost, a kromě toho je před bojem napájeli alkoholem. Kartáginští sloni pocházeli z hor severoafrického Atlasu a jejich výcvik trval čtyři až pět let. Římané už se však naučili, jak proti slonům bojovat; dokázali ve svých řadách rychle tvořit uličky, jimiž neškodně proběhli, a často je ještě před srážkou vyděsili nebo zranili tak, že se obrátili proti vlastním řadám. Pro takový případ byli vodiči vybaveni paličkou a dlátem, aby mohli slony usmrtit.





Otroci





Nejvíce otroků pracovalo v zemědělství. Zejména v jižní Itálii a na Sicílii vytlačily otrokářské latifundie (to je velký statek) takřka zcela původní zemědělské usedlosti. Spolu s tím se změnily i pěstované plodiny. Místo obilí, které se levněji dováželo z Afriky a Sicílie, se dávala přednost olivám, vinné révě a zejména chovu dobytka. Cato Starší ve svém spise "O zemědělství" doporučoval statkářům, aby na olivové plantáži pracovalo nanejvýš 12 otroků, ve vinohradu 16. Otroci také často pásli ovce a skot. Mimo sezónu museli okopávat zahrady, upravovat cesty, čistit sudy nebo uklízet. Pracovali vesměs pod dozorem, často zakováni v poutech, aby neutekli. Žili v takzvaných ergastulích, primitivních obydlích vyhloubených do země. O něco lepší bylo postavení městských otroků. Část z nich se zabývala řemesly, část pracovala pro svého pána jako služebnictvo. Ze vzdělaných Řeků, kteří upadli do otroctví, se často stávali domácí učitelé, vychovatelé dětí, pracovali jako písaři, archiváři nebo dokonce lékaři a umělci. V samotném Římě tvořili otroci zhruba polovinu obyvatelstva. Oblečení se přitom příliš nelišili od svobodných občanů, pouze nesměli nosit tógu. Přes zákazy navštěvovali lázně, představení v arénách a v divadlech. Když jeden senátor navrhl, aby se otroci pro odlišení od svobodných občanů museli oblékat všichni stejně, senát to zamítl. Panovaly totiž obavy, aby otroci nepoznali, kolik jich v Římě je.